Historie městských lesů

Dějinný přehled

První známý držitel manství Valašsko-Meziříčského byl Slavík z Meziříčí, po něm následovali z rodu tohoto ok. 1286 Jindřich, roku 1297 Vrš, před rokem 1376 Jenčo ze Střebec, k jehož manství ještě náležely tvrz a polovice dědin Arnoltovic (nynější Poličná), město Valašské Meziříčí a několik okolních dědin.

Jenčo vyměnil si se svolením Jana, biskupa olomouckého, Valašské Meziříčí za Řevnovice, Nemotice a 400 hřiven grošů pražských s Oldřichem z Kostellangů.

Potom vlastnil nějakou dobu Val.Meziříčí Mikuláš z Meziříčí, po něm Jinřich z Arnoltovic, jinak z Bělé. Roku 1396 prodal Mikuláš, biskup olomoucký, Valašské Meziříčí Lackovi z Kravař, pánu na Helšteině a Rožnově. Odtud zůstávalo (do roku 1435) manství meziříčské v držení pánů rožnovských.

S pánů z Kravař přešlo na Ctibora z Cimburka a po něm na Voka ze Sovince. Po Vokovi byl pánem na Rožnově a Valašském Meziříčí Jan z Mesmpeku. Roku 1462 Jan z Cimburka, po něm přešlo Valašské Meziříčí (kolem roku 1480) na Petra od sv. Jiří a Pezinku, jenž v roce 1502 daroval podle níže uvedeného opisu darovací listiny lez zv.“Městský háj“ a panství s bývalou vesnicí Řehlov a jiné pozemky městu Valašské Meziříčí.

Text darovací listiny zní:

„Čtvrtý list na les a neboližto háj slovy městský a Poušť řečená Řehlov.

Já hrabě od Svatého Jiří a z Pezinku, vévoda sedmihradský, pán a dědic zboží rožnovského i svými erby známo činím tímto listem obecně a přédevšemi, kdož jej čisti nebo slyšeti budou, že předstoupili a jsou přede mě opatrní moudrosti muži měšťané meziříčští lidé moji podaní a snažnů a pokorni prosbů prosili jsou mně, abych jim dal les Háj, kterýž slove městský ježto leží nad městem a bažinami hrachovskými a křivskými a k tomu louku pro pastvu dobytka jejich a prosíce abych jim panství řečené Řehlov přidal na kteréžto panství někdy ves řečená Řehlov byla jest ustavena.

A já slyše pokornů jejich prosbu a znaje jejich stálou věrnost kterouž ke mně jsou, měli a mají a v tej trvajíc nikdy už statků svojich nelitujíc skutečně je v tom stvrzovali a povolní vždy jakožto ku Pánu svému se měli.Milosti svou hnut a nakloněn jsa s dobrým rozmyslem nyní a s radou přátel svých a jsa toho dobře mocen jakožto Pán a dědic zboží rožnovského dal jsem a mocí listu tohoto dávám jim napřed dotyčným měšťanům meziříčským lidem mojim k městu Meziříčí ten les ježto slove městský háj, až po cestu, která vede Lukanovou Lhotou a tou Poušť Řehlov  řečenů, tak jakož ta Půšť v tých mezích a hranicích obsíhla a od dávna vyměřena jest ku právnímu jejich jmění držení a požívání tak aby měli  plnou moc a právo ten les městský a tu Poušť Řehlov nyní a potomně k městu držeti a používati a k upožitku svému obohacovati, jakž se jim nejlépe zdáti bude beze vší překážky Erbův mojich a potmkův mojich Pánův zboží rožnovského kdožby koli po mě držení tohoto zboží byli, a na tou poušť řečenů Řehlov cestu svobodnů i příhon dobytka svobodný používaný Křivskými mají míti, z kteréhožto Řehlova deset groši českých platu ročního mají a povinni budou Pánům rožnovským a to rozdílně na Svatý Jiří co datum listu tohoto nejprve příští 5 groši a potom na den Sv.Václava také 5 groši a tak potom i jiná Léta na svrchu psané časy ten plat mají vydávati a platiti. Také plat medarský všecek což čehokoli z toho háje a Řehlova vychází Pánům rožnovským pozůstávají, aby jim na časy od starodávna zvykle dávám a placen byl beze vší odpornosti. A protož Já Svrcghu psaný Petr hrabě slibuji nejprve sám za sebe i za své potomky, že jim měšťanům meziříčským toto mé dání má, a budou věrně a právě držáno a neporušeno v celosti zachováno, tak jakož se nahoře píše. Tomu všemu na svědomí a pravost Pečet svoju vlastní, svým vědomím a Vůly dal jsem přivěsiti k tomuto listu, jež dán a psán na Rožnově ve čtvrtek den Svatých tří Králův od narození Syna Božího Tisícíhopětistéhodruhého Léta.“

Až do roku 1863 byl tento darovaný  lesní majetek spravován bez jakéhokoliv lesního hospodářského plánu. Těžba dříví prováděna byla dle potřeby města a jeho občanů, zalesnění však byla věnována patřičná péče.

Teprve v roce 1864 byl vypracován pro uvedený lesní majetek státně zkoušeným lesním hospodářem Františkem Demelem z panství Poličná jednoduchý hospodářský lesní plán na podkladě 80-ti leté doby obmýtné a staťové soustavy plošné za účelem zajištění trvalosti výtěže a podstaty lesního majetku. Podrobnosti o hospodaření nemohly býti zjištěny. V roce 1910 odešel ze služeb města stát. zkoušený lesní hospodář Ing. František Lapka a po jeho odchodu převzal vedení lesního hospodářství města polesný Josef Handl. Pro městské lesní hospodářství nastává epocha zvelebování. Snahy tohoto lesníka směřují zvláště ku arondaci městského lesního majetku, k vykoupení různých nevhodných enkláv – tzv. včelínů, jakož i v oboru pěstění lesních porostů nalezly značného pochopení u tehdejších představitelů městské správy, zvláště starostů a to Františka Chrastiny, majitele tiskárny ve Valašském Meziříčí, dále Ing. Veltrubského, ředitele odborné dřevařské školy, velkoobchodníka Josefa Strnadla a Ladislava Štorkána, majitele malířského závodu ve Valašském Meziříčí, kteří snahám zvelebovacím velmi přáli.

Za jejich působení (v r. 1910 - 1933) započato bylo s postupným vykupováním všech, v lesním majetku rozptýleně a nevhodně položených cizích enkláv, místy i značných ploch tzv. „včelínů“- jako v katastru obce křivé (Baláškův, Stonavského, Martínkův a Žídkův včelín), v katastru obce Krhová (Doláškův včelín), které pak byly ihned zalesňovány. V katastru obce Malá Lhota byl v roce 1930 vykoupen od manželů Pisklákových les zvaný „Pasíčky“ ve výměře asi 3 ha za obnos 18 000 Kčs. Ale i v následujících letech neopomněli představitelé města nikdy využít příležitosti, aby odkupem a výkupem vhodných pozemků městský lesní majetek zvětšili.

Tak v roce 1936 byly v katastru obce Malá Lhota od Amálie Žlebčíkové z Malé Lhoty vykoupeny parcely číslo 73, 75, 76/1, 2 a 793, ve výměře 9.6488 ha za kupní cenu 40 200 Kčs. V katastru obce Křivé od Marie Schiedekové z Napajedel včelinářský domek č. p. 107 se stavební plochou parcelní číslo 186 a 115 a pozemky parcelní čísla 861, 862, 864 a 865 s plochou 2.7575 ha  za obnos 30 000 Kčs a 4 m³ dřeva a 30 krovů v ceně 200 Kčs. Všechny tyto pozemky ihned po vykoupení byly řádně zalesněny, pouze domek č. p. 117 byl použit pro ubytování lesních dělníků.

Po zrození samostatného čsl. státu, po skončení první světové války získalo město z volné ruky, na základě zákona ze dne 30. ledna 1920, číslo 81 (zákon přídělový) od velkostatku Vítkovického horního a hutního těžířstva v Rožnově pod Radhoštěm v katastru obce Krhová lesní pozemnosti (parcelní čísla 1099/3, 1100/2, 1127, 1129, 1754/3, 1754/4, 1755/5 v celkové výměře 85.2942 ha za obnos 335 000 Kčs, kterýžto prodej byl také bývalým státním Pozemkovým úřadem v Praze schválen výnosem ze dne 2. června 1931, pod č. j. 96446/31-IV/b.

Ale ani za doby okupace a poroby českého národa (od 15. 3. 1939 do 5. 5. 1945) nebylo od snah zlepšovacích upuštěno a bez ohledu na těžké zásahy okupantů do dřevní podstaty lesního majetku usilovala městská správa s tehdejším vlastenecky smýšlejícím starostou Štorkánem o stálé zvětšování lesního majetku.

Vzdor zákazu prodeje nemovitostí, které výlučně jen německým občanům směly býti prodávány, podařilo se v roce 1943 od JUDr. Jaromíra a Vladimíra Pelce z Mor. Ostravy odkoupiti pozemky v katastru obce Brňov, parcelní čísla 36/1, 335, 336, 343, 344 a 19/3 ve výměře 5.6852 ha za cenu 202 670 Kčs, kterýžto obnos byl uhrazen z lesního rezervního fondu, zřízeného podle vládního nařízení číslo 224/41 Sb. a 216/42 Sb. Koupě tato byla schválena Okresním úřadem výměrem číslo 387/2-II-1944, ze dne 21.11.1944.

Také i zákazu staveb nebylo uposlechnuto a v roce 1940 postavena byla nová hájenka v katastru obce Krhová, v lesním oddělení 11 „Nové“, nákladem asi 125 000 Kčs, neboť dosavadní realita č. p. 68, získaná výměnou od majitelů Jana a Marie Dolákových z Krhové s příslušnými pozemky ve výměře 2.6177 ha a sloužící za hájenku (za městské pozemky v Krásně nad Bečvou s výměrou 2.8474 ha), bytovým účelům nevyhovovala a byla hned po vystavění nové hájenky zbourána.

Černou a nesmazatelnou skvrnou zůstane však v historii lesního hospodářství města Valašského Meziříčí zapsaná ztráta sousedního lesního velkostatku Karla Zierotina z Bludovic, v katastru obce Poličná. V roce 1921 mělo město Valašské Meziříčí možnost z volné ruky ve smyslu přídělového zákona ze dne 30.I./1920 Sb. číslo 81, odkoupiti výše uvedený velkostatek (lesy a dvory) za obnos 240 000 Kčs. Uzavřelo s jmenovaným velkostatkářem dne 19. července 1921 trhovou smlouvu, která byla bývalým státním Pozemkovým úřadem v Praze dne 28. 6. 1922, pod č. j. 35376/22, schválena. Po téměř tříletém obhospodařování tohoto velkostatku ve vlastní režii, vzdalo se město přes odpor městského nadlesního Josefa Handla, v dohodě se zmíněným velkostatkářem a na zásah několika vlivných místních činitelů jedné velké politické strany této trhové smlouvy v domnění, že vlivem těchto činitelů získá tento velkostatek při provádění pozemkové reformy na jeho objektech, za cenu příznivější. Tehdejší majitel Karel Zierotin chtěje pro svůj rod zachránit alespoň lesy, dobrovolně nabídl státnímu Pozemkovému úřadu k účelům pozemkové reformy dvory a k nim přináležející zemědělskou půdu, čímž vypuštěn mu byl lesní majetek ze záboru. Dvory spolu s půdou zemědělskou získaly pak při provádění pozemkové reformy osoby cizí a město, které celý velkostatek (lesy a dvory) mělo od 8. listopadu 1921 do konce roku 1924 ve svém užívání, vyšlo při takto provedené pozemkové reformě zcela naprázdno, neboť i lesní objekt, byv vypuštěn ze záboru, zůstal nadále v rukou rodiny Zierotínů.

Pokud se obhospodařování lesního majetku týče, bylo toto prováděno s velkou pečlivostí a svědomitostí. Jak sečím čistícím, tak i výchovným byla věnována značná péče a také zalesňování a vylepšování bylo prováděno každoročně bez ohledu na výši nákladů s bezpříkladnou svědomitostí. I vzdor zásahům okupantů v letech 1939 - 1945, byly lesní porosty v největší míře šetřeny a chráněny, což svědčí o velké lásce k městskému lesnímu majetku jeho lesních zaměstnanců – nadlesního Josefa Handla a dvou věrných spolupracovníků – vrchního hajného Františka Černého a hajného Antonína Chumchala.

I po stránce finanční byl lesní majetek města vždy výnosný a přebytky peněžní, vzniklé ze zvýšených nařízených lesních těžeb, byly ukládány na konto lesního rezervního fondu, založeného na základě předpisu vládního nařízení číslo 224/41 Sb. Tak bylo na konto uvedeného les. rezervního fondu :

• v roce 1943 obnos 200 000 Kčs
• v roce 1944 obnos 60 000 Kčs
• v roce 1945 obnos 275 000 Kčs
• v roce 1947 obnos 16 000 Kčs

Z fondu tohoto pak byly uhrazovány výdaje spojené s výkupem cizích pozemků a arondací městského lesního majetku. Stav lesního rezervního fondu ke dni 24. 22. 1947 činil v hotovosti i s úroky obnos 356 909 Kčs.

Vstoupením lesmistra Josefa Handla do výslužby dne 30. června 1947, je spravován lesní majetek města lesní komisí Místního národního výboru a lesní správou lesního společenstva ve Valašském Meziříčí. K tomuto účelu byly vydány lesní komisí MNV pro lesní personál směrnice pro hospodaření, podle kterých svěřeno bylo vedení po stránce administrativní nově přijatému lesnímu hajnému Františku Grinningerovi s kvalifikací nižší státní zkoušky pro ochrannou a pomocnou službu lesnickou a po stránce lesopěstební a těžební pak nejstaršímu lesnímu zaměstnanci, vrchnímu lesnímu hajnému Františku Černému.Tyto směrnice byly vydány písemně všem lesním zaměstnancům a jeden exemplář byl uložen také u lesní komise MNV.

Sluší se podotknout, že v roce 1947 si podal MNV žádost o příděl lesního majetku dědiců po Karlu Zierotinovi v Poličné, kterýžto majetek po osvobození Československé republiky byl podle dekretu prezidenta Beneše číslo 12, ze dne 21. 6. 1945 zkonfiskován a za státní majetek prohlášen. Bohužel neúspěšně.

V roce 1952 na základě jednání pléna MNV ze dne 11. 2. 1952 přechází lesy města Valašského Meziříčí, s účinností od 31. 3. 1952 pod správu Československých státních lesů , které se později přeměňují až do konečné podoby Severomoravských státních lesů Krnov, Lesního závodu Rožnov pod Radhoštěm. Během tohoto období je lesní majetek od města naprosto oddělený (stejně jako všechen ostatní majetek). Ovšem i v tomto období je o lesy řádně pečováno. V katastrálních částech Podlesí, Krhová a Poličná byly vybudovány nové komunikace, které zpřístupnily lesy ve větší míře než tomu bylo dosud. Nezapomenutelnou osobou z tohoto období byl hajný v Podlesí Karel Fridrich, do jehož úseku z větší části připadly bývalé městské lesy.

V roce 19991 došlo na základě zákona č. 172/91Sb o historickém majetku měst a obcí k navrácení lesního majetku městu Valašské Meziříčí. Toto nejdříve ponechalo lesy v nájmu lesnímu závodu se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, na základě smlouvy ze dne 30. 9. 1991. Na podzim roku 1991 byl obsazen do funkce správce lesů Václav Čevela, který pod odborem životního prostředí městského úřadu o lesy pečoval, společně s hajnými Břetislavem Krutilem a Václavem Grossmannem do roku 1996. 1. dubna tohoto roku začala o lesy pečovat městem založená společnost Městské lesy a zeleň, s.r.o., jejímž ředitelem a také odborným lesním hospodářem byl jmenován Ing. Marek Netolička.